středa 18. února 2015

Bramboráčky z dětství

O bramborácích jsem přemýšlela už několik dní. Znáte ten pocit, kdy si třeba v jedenáct hodin večer vzpomenete, jak některá věc chutnala, dali byste za ni v tu danou chvíli nevím co, ale jste líní si to jít uvařit? To byl přesně můj případ :-)
Obě mé babičky dělaly naprosto úžasné bramboráky. Každá chuťově trošku jinak a neumím říct, které byly lepší. To prostě nejde! Oboje byly úžasné a vím, že nikdy už takové jíst nebudu a ať se snažím, jak se snažím, tak ty mé nikdy tak perfektně nechutnají. I když ten recept mám a postupuji naprosto přesně.
Možná proto se mi do jejich vaření nechce a odkládám ho. Jenže ta chuť už byla prostě veliká :-)

Konečně jsem tedy ráno nachystala přísady, oloupala brambory a ouha.... při stěhování jsem někam uklidila klasické struhadlo a jediné, co jsem vyštrachala bylo cca 10 cm veliké struhadélko. Neodradilo mě to a po hodině úmorného strouhání (které doplňovalo odbíhání k dětem lezoucím všude možně) bylo vše připraveno ke smažení.
Výsledek...? Řekla bych, že dobrý. Chuťově vše splněno. Potěšilo mě, že holkám chutnaly náramně. Jen ty moje vysněné bramboráčky z dětství to stále nejsou...
...ale já se nevzdám a bramboráky časem vyladím ;-)






A aby nezůstalo jen u bramboráčků, měly jsme dnes ještě bramborovou polévku.....



..... a hruško - jablečný závin s ořechy ;-) 


Žádné komentáře:

Okomentovat