čtvrtek 11. února 2016

Bavme se (nejen) o Nedoklubku

Hezký čtvrtek všem,

jsem hrozně ráda, že dnes se  s vámi mohu podělit o dost nezvyklý tip článku na mém blogu, a to o rozhovor.

Domluvila jsem si jej s paní Štěpánkou Řežábkovou, která je koordinátorkou Nedoklubka pro nemocnici v Ústí nad Labem. Vy, kteří mne sledujete již déle, víte, že se snažím zapojovat do háčkování kulíšků pro nedonošenečky a také se snažím o této činnosti šířit více informací pro ty, kteří by se chtěli také zapojit.
Proto vznikl nápad na tento rozhovor s člověkem jistě povolanějším než jsem já, za který bych takto ráda i paní Štěpánce poděkovala - uznávám, že jsem ji opravdu hodně hodně hodně vyzpovídala :-)



Kdy jste poprvé začala spolupracovat s Nedoklubkem?
O Nedoklubku jsem se poprvé dozvěděla na podzim roku 2012. Náhodně jsem v televizi zaslechla krátký úryvek o tom, že lidé pletou a háčkují bačkůrky nebo čepičky pro miminka do inkubátorů. Vždy mě moc bavily ruční práce, tak jsem hned prohlédla web Nedoklubka (www.nedoklubko.cz) a jeho projekt Mámy pro mámy (www.mamypromamy.blogspot.cz). Zjistila jsem, že nejbližší zapojená nemocnice v mém okolí je v Ústí nad Labem.

Okamžitě mě to nadchlo a ještě ten večer jsem začala háčkovat čepičky. Ústeckou koordinátorku jsem však nesehnala.

Až hlavní koordinátorka Míša Lískovcová mi sdělila, že se ústecká koo právě stěhuje do Ostravy a zda bych tedy tuto funkci nechtěla vykonávat já. To jsem nečekala. Ale Míša mi vysvětlila, co a jak, a tak jsem ani moc neváhala a v prosinci 2012 už jsem jela na své první předávání do nemocnice.



2. Co Vás k tomu vedlo nebo motivovalo?
Jak už jsem zmínila, moc mě baví ruční práce a v té době mě zrovna často napadalo, že by bylo hezké skloubit koníček a zároveň tím někomu pomoci. Takže když jsem se dozvěděla o Nedoklubku, bylo jasné, že to je ono.


3. V čem všem spočívá Vaše činnost?
Oslovuji lidi (nejen) ve svém okolí, lidi s dobrým srdcem, kteří jsou ochotni nezištně pomoci, něco vyrobit a udělat tím radost druhým. Zároveň samozřejmě i já sama vyrábím. Tvoříme jednak dárečky pro maminky (srdíčka, šperky, hračky…), abychom je psychicky podpořily a za druhé pomůcky na oddělení (ponožtičky, zavinovačky, přehozy přes inkubátory,…).

Tyto dárky shromažďuji postupně u sebe, dělám evidenci, píšu děkovné články a nakonec vše dovezu do nemocnice a předám sestřičkám na oddělení.


4. Jak je složité vše zkombinovat s rodinou a prací?
Často je to dost náročné, zejména proto, že se vše snažím dělat s maximální pečlivostí. Povětšinu roku máme doma plné skříně a plný sklep dárečků.

A zejména pár dní před plánovaným předáváním v nemocnici jen běhám na poštu, fotím dárečky, balím, cedulkuji, sedím do noci u počítače a píšu články. Takže někdy toho mám opravdu až nad hlavu. Je to nárazové, ale moc mě to baví.



5. Jak vše funguje "uvnitř"? Jste např. v kontaktu s ostatními koordinátorkami (myslím tím mimo oficiální setkání)?
Ano, vídáme se většinou 1x ročně na setkání koordinátorek, pak v listopadu na oslavách Mezinárodního dne předčasně narozených dětí - World Prematurity Day (WPD). Kromě toho jsme samozřejmě ve spojení emailem nebo telefonicky, radíme si, pomáháme, plánujeme další akce. Ten kdo má něčeho přebytky, věnuje jiné nemocnici apod.


6. Jak často probíhá předávání v nemocnici, můžete jej trochu více přiblížit?
V různých nemocnicích různě, podle potřeby. Já jezdím do Ústí nad Labem 3x ročně - na jaře, na konci léta a před Vánocemi.

Jsem vždy předem domluvená s vrchní sestřičkou. A zároveň dávám vědět s dostatečným předstihem všem tvořilkám, do kdy mohou posílat věcičky.

Mám štěstí, že tvořivých lidiček mám kolem sebe opravdu velké množství. Na předávání si vezmu v práci dovolenou, naskládám do auta několik krabic, někdy i plný kufr a plné zadní sedačky, a hurá do Ústí.

Všechny věci spolu se sestřičkami vyložíme na oddělení, abychom mohly vše pěkně vyfotit a zdokumentovat. Mezi vybalováním probíráme novinky, co je dále potřeba a čeho už je naopak dostatek. Jsou-li právě na oddělení přítomny nějaké maminky, předáváme dárečky přímo maminkám, což je nejkrásnější.



7. Jste v bližším kontaktu i s nemocničním personálem v rámci vymýšlení dalších aktivit, akcí, setkání nedonošeňátek apod, - myslím to tak, zda nemocnice sama dává podněty pro aktivity nebo jste spíš Vy v roli "nabízejícího"?
Dosud jsme kromě předávání příliš v kontaktu nebyli, snad jen občas s vrchní sestrou po telefonu či emailu.

Ale právě toto mám v plánu pro letošek změnit a nějaké aktivity dělat společně.


8. Jak reagují na Vaši činnost maminky? Jste s některými v kontaktu i po propuštění z nemocnice, zapojují se např. v obdobných činnostech?
V osobním kontaktu s nimi moc nejsem. Ale ke každému dárečku přidávám cedulku, kdo dáreček vyrobil a kontakt na něj a zároveň povzbudivý vzkaz od sebe. A tak se občas stane, že se některá maminka za čas ozve a poděkuje za dáreček. Napíše, že jí dárek potěšil, kolik její miminko vážilo a jak je na tom dnes. A to je tím nejhezčím dárkem pro nás. V tu chvíli víme, že to, co děláme, má smysl.



9. Zažila jste někdy negativní reakce, příp. jaké?
Myslím, že ne. A když, tak spíš jen nějaké nedorozumění, které se rychle vysvětlilo.


10. Jaké plány máte do budoucna, čeho byste v tomto směru chtěla dosáhnout? Co Vás žene kupředu?
Do budoucna bych moc ráda navázala užší spolupráci s nemocnicí, s personálem, podnikala společné aktivity.

Také bych se chtěla zaměřit na tvoření dárků určených k prodeji na oslavách WPD, jejichž výtěžek jde na pomoc Nedoklubku.

A co mě žene kupředu?

Maminky, které píší, jak jim dárečky udělaly radost a povzbudily je v jejich nelehké situaci.

Sestřičky nadšené věcmi, které jsem donesla pro oddělení.

Moje milé tvořilky, nově přibývající, ale hlavně ty stálé, které vyrábějí pravidelně, a vím, že se na ně mohu vždy spolehnout.

To, že kolem mě pořád žijí lidé s velkým srdcem, kteří by se rozdali pro ostatní, i když sami mají málo.



Ještě jednou moc děkuji paní Štěpánce za rozhovor! Těším se na další spolupráci a pomalu háčkuji další kousky pro Nedoklubko :-) 

Pokud byste se chtěli přidat, koukněte na weby Nedoklubka či projektu Mámy pro mámy. 



Máte nějaké nápady, postřehy, tipy pro Nedoklubko a tvoření jako takové? Těším se na vaše komentáře! :-) 



Žádné komentáře:

Okomentovat