Pac a chapadlo...aneb chobotniček není nikdy dost

Hezký středeční večer,

o chobotničkách vám na svém Facebooku a Instagramu píši docela často, hodně je také vidíte v mých tvořivých reportech, a tak jsem si řekla, že bych vám o nich měla říct ještě něco víc... :-)

Modré, zelené, žluté či růžové.. na barvě nezáleží a i tvar nemusí být vždy stejný. Jedno mají ale rozhodně společné - pomáhají.

Víte o tom, že v zahraničí  (kde všude se můžete podívat ZDE) začali dávat háčkované chobotničky do inkubátorů k nedonošeným miminkům. Ty jsou poté klidnější, mají pravidelný tep a lépe dýchají.

Já se více o možnosti tvořit chapadlinky i do českých nemocnic dozvěděla díky FB skupince Pro kulíšky do Ústí, následně pak vznikla ale i samostatná FB skupina Chobotničky pro Kulíšky. Určitě nakoukněte.

Jsem popravdě nadšená, kolik dobrých duší se sešlo a tvoří. Nejenom chobotničky, ale i návody pro ostatní. I u mne na blogu jeden najdete - ZDE. 

Zároveň si jsem naprosto jistá, že "protlačit" tento projekt i do našich nemocnic nebylo vůbec lehké. Za to patří veliký dík všem z projektu Mámy pro mámy a lékařům v jednotlivých nemocnicích, kteří toto podpořili. Ono se to možná nezdá, ale projít přes hygienu, vysvětlit rodičům, že se nejedná jen o módní bláznivinu a zároveň seskupit dostatech chapadlinek, to není jednoduchý úkol. 

Každá chobotnička je vyrobena z bavlněné příze, pořádně utahovaná a náplň je umístěna ještě do silonkových ponožek, aby nic "nevyčuhovalo". Obličejík je potřeba jen vyšít - žádné knoflíky apod. Chapadélka také mohou mít pouze určitou délku. Jednoduše, vše musí být pro kulíšky opravdu bezpečné. 

Své chapadlinky vyrábím ve dvou velikostech, ale i jsem udělala jednu "pidi" - je to takový náš domácí talismánek, který dcerky dávají panence v kočárku :-) 

Nejraději bych každou chobotničku předala miminku či rodičům osobně, ale tak je jasné, že to nejde. Proto jsem tedy ke každé vymyslela dva krátké dopisy - jeden ode mě a jeden od chapadlinky. Je to drobnůstka, ale říkám si "proč ne". 

Každá chapadlinka je navíc určena jednomu konkrétnímu miminku - tedy každý kulíšek si ji z nemocnice odnese domu. Což je další z výborných nápadů, který se mi líbí a ráda jej podpořím. Proto můžeme vlastně říct, že chobotniček není nikdy dost :-) 

Apolinář je má srdcovka, a tak první mini balíček putoval tam. Určitě nebyl poslední, naopak mám v plánu naháčkovat dosti "reprezentativní" krabičku :-) 

Nemocnice v Ústí nad Labem si hodně vážím a jsem ráda, že jsem měla to štěstí poznat se (byť ne přímo osobně) s paní Štěpánkou, která je koordinátorkou pro tuto nemocnici. Sem putuje i většina mých čepiček či ponožtiček v mini velikostech, které sem tam vytvořím. A i do budoucna tomu nebude jinak :-)

Svým způsobem speciální balíček byl tento pro nemocnici v Ostravě. Na toto město mám krásné vzpomínky, a tak nemohla chybět na mém pomyslném seznamu, kam AE stylové chobotničky musí také putovat. 

A víte co, já bych si přála, aby alespoň jedna chobotnička z mé mini dílničky putovala do každé nemocnice, která se do projektu zapojila. Věřím, že sice ne hned (ono mi to trochu trvá, než jednu uháčkuji a navíc chci posílat vždy více jak jednu), ale postupně se mi to prostě povede.

Co na chobotničkový fenomén říkáte vy?