sobota 17. března 2018

Anie Songe: Továrna na sny

Pěkné odpoledne,

své čtenářské zaměření rozhodně neumím - a ani nemohu specifikovat. Měla jsem dobu, kdy jsem četla z velké části klasiku, pak paperbackové oddechovky z "novinových stánků" , červenou knihovnu, drama ... no prostě pokaždé podle nálady. A to se mě drží do teď. Poslední dobou ráda otevírám knížky, které jsou jakoby ohlédnutím za nějakou částí života a ze kterých si mohu i třeba něco vzít.


O Továrně na sny jsem sem tam něco zaslechla, ale nějak jsem vyloženě nebyla ve stavu, že bych si řekla, jak nutně ji potřebuji. Spíše "až jednou bude nálada".  Pak, už ani nevím kdy a proč, jsem narazila na Instagram Anie Songe. Krom toho, že se mi její Instagram líbil jako takový - moc hezké fotografie z přírody, výroba korálků, neobvyklé obrázky, tak jsem začala nabývat pocit, že to je prostě fajn holka, která si na nic nehraje. Proto jsem se opět vrátila k myšlence na pořízení knihy. A víte co? Byla vyprodaná a já eknihu nechtěla...



Jako samozřejmě, na elektronických knihách není nic špatného, naopak je mám ráda, ale moc se mi líbila ilustrace na deskách a říkala jsem si, že třeba vezmu pastelky a ještě nějakou barvičku dodám. Proto jsem chtěla knihu klasickou.

A tak jsem si počkala až jsem se dočkala.

No tedy rovnou říkám, že jelikož jsem knihu četla cestou do práce v autobusu či metru, tak jsem samozřejmě pastelky nevytáhla, ale jendou třeba... Akorát se zase budu bát, že ty krásné kresby zničím :-)


Ale k samotnému obsahu. Přemýšlím, zda jsem do teď četla podobně psanou knihu a možná asi ani ne. Anie píše o sobě, o svém dětství, svém životě na Bali, o tom, jak když si rozumně a pozitivně něco přejete, tak se vám to může vyplnit. Vlastně pokaždé se nám to vyplní.

Zní vám to divně a "květinkově". Já si to zpočátku také říkala, to přiznávám, ale je potřeba se nad tím zamyslet. Ono v té knize nenajde nějaké novoty, překvapivé a osvědčené návody, nic převratného (Anie, promiň, hned to dovysvětlím... :-) ). Ta převratnost je v tom, že ono toto vše umíme z podstaty svého bytí. Umíme si přeci říct, co bychom chtěli - v reálných měřítcích, a je nám naprosto jasné, že tomu svému štěstí musíme i trochu napomoci či se jednoduše chovat tak, abychom měli dobře ke svému cíli nakročeno. A je potřeba si uvědomit, že každý má ten svůj sen jinde v jiných sférách.


Je to kniha, na kterou rozhodně musíte být naladěni, o které je potřeba přemýšlet, ale která se zároveň čte hrozně hezky a lehce. Pokud bych měla něco vytknout? No snad jen to, že jsem pořád ještě trochu "klasika" a mám ráda v knihách hezkou spisovnou češtinu. Samozřejmě  druhá věc je to, jak již nyní mluvíme a nějaké to "-ej", už nám nepříjde divné. Však já sama mám dny, kdy mluvím jak námořník... :-) A proto jí to nemám ve finále za zlé. 


Takže jen tak dál a pokud má Anet na své nástence snů další knihu, rozhodně věřím, že bude a já si ji opět ráda přečtu. 


SHARE:

Žádné komentáře

Okomentovat

Blogger templates by pipdig