pomalu se blíží konec dalšího rok, už jen pár dní, a tak nějak automaticky začne člověk balacovat. Přemýšlet, co mu ten rok dal (nebo vzal) a co by chtěl v tom dalším změnit. Děláme to podvědomě či cíleně. Ale rozhodně to děláme. Já samozřejmě nejsem jiná...
Jsem člověk, který má rád techniku a vymoženosti dnešní doby, jak by řekly babičky. Beru to jako bonus do života, kdy díky tomu můžete stihnout více věcí, mít více času na ty důležité osoby ve svém životě. Dokážete se dozvědět mnohem více informací v daleko kratší době, naučit se spoustu nového a zároveň vcelku jednoduše předat dál i to, co umíte vy. Ano, teď mluvím zejména o blozích, sociálních sítích či internetu obecně. Samozřejmě vše má dvě strany. Paradoxně nám toto může zmíněný volný čas krást, můžeme si nechat ublížit neznámými či být ovlivněni, a to nejen pozitivně. Já se popravdě kolikrát hodně zamýšlým nad tím co a v jakém formátu na blog dám. Stále je to pro mne veliký relax, ale zároveň se snažím jej vést i s určitou "profesionalitou". Přecijen je to jakási má vizitka, která se vyvíjí v čase.
Nedávno jsem si procházela starší články a jsem ráda, že mohu i nyní říct, že si za informacemi stále stojím. Samozřejmě, dnes bych ten článek napsala třeba stylisticky trochu jinak, fotografie zvolila jiné apod. Ale to je právě to, co mi dokáže ukázat, zda se zlepšuji nebo ne. A já věřím, že ano (skromnost stranou).
Jsem stále hodně aktivní na sociálních sítích, které mám s blogem propojené. Do budoucna mám ještě jeden plán, ale nechci jej zakřiknout a uvidíme, jak se to bude vyvíjet.
A právě ty zmíněné sociální sítě mne umí i vcelku dost ovlivnit - zejména Instagram. Ve většině případů tedy kladně - naštěstí mám okolo sebe jen chytré a slušné sledovatelé, ale i když jsem si vědoma závisti, která se kolikrát na známé blogerky snáší, zcela upřímně tomu nerozumím... Kvůli spoluprácím, šminkám, "benefitům" atd. No o tom bylo napsáno už dost a je to jedna z věcí, která mi příjde tak nesmírně dětská a zbytečná, že nemá cenu s ní vlastně ztrácet čas.
Proč ale zmiňuji Instagram, pro mne je to totiž místo, kde zejména sleduji své oblíbené blogery. Dozvídám se o jejich nových článcích, inspiruji se a sem tam objevím i nové, kteří mne zaujmou. Ne vždy je to ale jen "slunečné". Kolikrát totiž sledujete i osudy lidí, které ve skutečnosti nezáte, ale nějakým způsobem vás osloví jejich tvorba, psaní či osud. Jenže pak se něco špatného stane a vy jim přejete, aby nad tím zvítězili. Doufáte, věříte... Mezi mé oblíbené blogy patří (a záměrně nechci používat minulý čas, protože se na něj ráda vracím) i Back on Trees. Je jiný, neotřelý a plný nápadů. Bohužel Pavla, která jej psala, svůj boj před pár měsíci prohrála. A upřímně, stále (i když jsem ji nikdy osobně nepoznala) tomu nějak nevěřím. Možná je to jen tou sociální "plachtou" nebo prostě jen nechci věřit a doufám, že ona si teď jen hraje se svými dvojčátky, která jsou téměř stejně stará jak moje holky, a prostě nemá jen na sociální sítě čas....
Ano, Instagram nemusí být jen to krásné místo plné dokonalých fotek. Jsou tam lidé, kteří vám ukáží svůj život takový jaký je. Samozřejmě se také kolikrát ráda podívám na pěkné fotky, u kterých si mohu říct, že je to krásně odvedená práce, ale čím jsem starší, tím je mi ta realita bližší. A tak třeba místo krásně načančané snídaňové kaše ocením více chleba s hořčicí a slaninou a místo vychrtlé modelky naprosto normální maminku, která venku drandí s kočárkem a její dítko je upatlané od rohlíku...
Blog jsem zakládala před čtyřmi lety a nevěděla jsem, na jak dlouho. Byl to takový můj částečný "útěk" od reality mateřské. Chtěla jsem psát, chtěla jsem propagovat své výrobky, chtěla jsem říct, co si myslím o kosmetice... postupně jsem chtěla i nejenom výrobky ukazovat, ale i radit, jak na ně. Nedokáži stát na místě a sama se chci zdokonalovat, a tak pokud se něco nového začnu učit, následně své postřehy předávám i vám. Snažím se, aby měl blog jakýsi řád, pár pravidelníčků, které vás (snad) baví, ale zároveň se nenechávám příliš ovlivňovat trendy a pořád chci být tou, co v reálu jsem - maminkou dvojčat, co tvoří, fotí, vaří, chodí do práce, občas má doma nepořádek a v hlavě své sny ....
Twinsmom - už ani nevím, proč jsem to kdysi takto napsala a nenapsala jen "máma dvojčat". Každopádně se každým dnem utvrzuji v tom, že mít dvojčata je veliká výhoda. Holky, i když se kolikrát perou, tak jsou parťačky. Jak mezi sebou, tak už i mé. Stále se držím toho, že je na blogu vyloženě neukazuji. Na druhou stranu jsou již ve věku, kdy chtějí pomáhat i s blogem - s tvořením, sem tam pomáhají fotit a rády mi jsou modelkami. Ano i tam volíme fotografie pak tak, abych stále chránila své soukromí. A zatím to tak nám všem vyhovuje a uvidíme, jaký bude vývoj...
Každopádně mám ale pocit, že obecně ty osudy dvojčat a vícerčat tak nějak přitahuji či na ně častěji narážím. A jsem ráda, že už se díky tomu necítím jen já "jako ta divná, co si s více dětmi dovoluje ještě dělat něco jiného než jim stát nonstop za zadkem". Nechci se tu rozepisovat o výchově, ale faktem je, že mi líbí, když si sourozenci jsou oporou a doplňují se nejen v dobrém, ale i ve zlobení (to přiznávám nerada :-) ) , protože dokáží vymyslet neuvěřitelné věci. Pokud chcete poznat více fajn rodičů dvojčat, tak doporučuji Lenku, Double Trouble, Dva tátové a hlavně nezapomeňte sledovat mé oblíbenkyně, o kterých vám sem tam píši, Karolínku s Rozárkou.
Když se ohlédnu, tak jsem věděla od začátku, že tento rok bude náročný, plný změn a novinek. Mnoho z nich jsem měla naplánované a tak trochu se na "náročnější období" těšila. A některé ty změny mě doběhly vcelku nepřipracenou (i když vlastně...) a o to víc na mne asi zapůsobily. Nicméně nelituji. Já sice bývám horká hlava, co ale jedná rázně, bez okecávání a je zvyklá rozhodovat se vcelku rychle. Často ta rozhodnutí nebývají jednoduchá či pozitivní. Vždy je ale potřeba si říct, jaký výsledek očekáváte, jaké jsou vaše hranice a za co už nechcete jít. Vím, není to nejjednodušší, ale jsou i situace, kdy se musíte podívat na lidi okolo sebe, na ty co vás ovlivňují přímo či nepřímo a sami si říct, jaký postoj si k nim vybudujete. Ono už samotné rozhodnutí hodně pomáhá. A já se tím v posledních měsících řídím čím dál více. Soustředím se na ty, se kterými chci být, jsem vděčná za ty, se kterými třeba nejsem v kontaktu každý den, ale na které se mohu spolehnout a vcelku rázně (ač to zní jakkoli tvrdě, namyšleně či "divně") vyřazuji ty, které ve své blízkosti z určitých důvodů nechci...
A teď nemluvím samozřejmě jen o virtuálním světě blogu, ale i o zcela reálném čase. Díky příběhům z "viruálu" si kolikrát uvědomím, jak důležité je se dívat kolem sebe a užívat si i maličkosti.
Je hrozně jednoduché schovat se za fotoaparát, kouzlo make-upu (no dobře, to není kouzlo, to je má závislost, které se jen přizpůsobuje dané náladě a času... :-) ) či triky photoshopu. A nebudu tvrdit, že ani já se někdy raději neschovám za svůj blog a namísto nadávání či fňukání raději nesepíši nový recept. Na druhou stranu, proč prostě kolikrát nenahodit usměv, pěkné líčení a neposlat ty nebo to, co nám vadí, k šípku...
A protože mi právě i blog pomáhá v relaxu, podporuje můj e-shop a seznamuje mne se zajímavými příběhy, bude pokračovat i nadále. Bude se vyvíjet, něco zůstané stejné, něco bude nové, ale minimálně v dalším roce bude stále tu! :-)
Žádné komentáře
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář, Vaše data zpracovávám v souladu s GDPR.