pondělí 24. července 2017

Vítejte ve světě AE style

Pěkný pondělní večer,

rok se s rokem sešel a mě k trojce přistála ještě jednička - tedy už před nějakým tím týdnem. Ne nebojte, dnes to nebude o fňukáním nad věkem - ani není proč, však jem stále mladá! Dnes to bude o tom, jaký je můj AE stylový svět a jak ovlivňuje tento blog. Uvařte si tedy kafíčko... :-)

Twinsmom a AE style
Ti z vás, co mne sledujete už nějakou dobu, tak víte nebo tušíte, že to označení "AE style" vzniklo ze jmen mých dcer - dvojčat. Jsou to dvě cácorky, které jsou mým světem a nebudu přehánět, když řeknu, že nic pro mne není tak důležité jako ony. Ano, pro někoho klišé, pro mě způsob života.
Nejde o to dětem podřídit celý život, jde o to vidět v nich své parťáky, se kterými je zábava. Jsou dny, kdy mám pocit, že po nich od rána do večera křičím, jak dokážou zlobit a vymýšlet (ne, opravdu nejsou všechny dny růžovoučké a bezstarostné), ale zase pak si všechny tři vyjdeme na procházku, natrhat kytky, očesat rybíz nebo něco vyrábět a to si říkám, že se máme fajn a vše ostatní házím za hlavu.
Jsou to parádnice, už teď pokukují po mém make-upu a o lacích na nehty ani nemluvím. Hodně ovlivňují nejen můj život - to je asi jasné, ale i mou tvorbu a můj blog. Sem tam mi někdo napíše nebo se zeptá, proč je více neukazuji tady či na sociálních sítích spojených s blogem. Upřímně, nemám důvod a vlastně ani nechci. Beru je jako součást tohoto všeho a je jasné, že sem tam nějakou fotografii dám. Ale zároveň jsou ještě malé a až přijdou samotné, že chtějí být mými "modelkami", že chtějí třeba jednou mít vlastní blog či co já vím, co bude, tak to s nima proberu a uvidí se. Jistý komediální talent se u nich začíná projevovat, tak se sama nechám překvapit. Prozatím ctím jejich soukromí a nechci, aby mi třeba jednou vyčítaly, že jsem je někde vystavovala.


Háčkem ke zdravému rozumu
Háček jsem poprvé držela někdy v první druhé třídě. Učila mě babička a do teď ji obdivuji za její trpělivost. Bavilo mne háčkovat různé šály, čepice a malé sety pro miminka pro všechny z mého blízkého okolí. Vždy jsem měla období, kdy jsem háčkovala jako divá a nebo pak chvilky, kdy jsem po něm ani nevzdychla. 
Před necelými čtyřmi roky se to ale změnilo. Musela jsem téměř tři měsíce ležet v nemocnici - bez pohybu, bez možnosti vycházek a s myšlenkami všude možně. Při zdravém rozumu (a nemyslete, sem tam to na jednoho opravdu padlo) mne kromě návštěv mých blízkých drželo čtení, internet a právě háčkování. Zapojit ruce a nemyslet - tedy jen myslet na to, kam píchnout a co kde utáhnonut. Najednou to byl pro mne ten nejlepší relax. Jela jsem téměř celý den a byla spokojená. Naháčkovala jsem si výbavičku, šálu vyrobila pro všechny v okolí... 
Po návratu domů jsem už s háčkováním nepřestala. Vždy jsem si vymyslela něco pro holky a už to jelo. Navíc malá miminka rostou jako z vody, a tak máte pořád vlastně možnost na ně tvořit dál a dál - jo, je to dobrá výmluva, já vím :-) 


Můj kámoš šicí stroj
S tímto šicím stařečkem jsem toho už našila, že ani nevěřím. Dostala jsem jej pár týdnů před nástupem do nemocnice. Chtěla jsem si našít výbavu pro holky - kapsáře, mantinely, povlečení... To se mi sice tenkrát nepovedlo, ale ihned po příchodu domu jsem zasedla a začala se učit. Uměla jsem totiž - opět díky babičce, jen základy, ale nic moc více. Takže pěkně postupně polštářky, kapsáře, taštičky... no hezky jsem si to prošlápla. Ale vůbec nelituji, naopak. Rozhodně se nemohu prohlásit za kdoví jakou odbornici (a nejedna švadlenka by nad mým stylem jistě zaplakala), ale dnes se už nebojím střihnout do látky, vymyslet jednoduchý střih, konečně i šiji jednoduché oblečení na holky a nedávno prvně i na sebe. Uvidíme, co bude dál...


Podnikavá dívka
Je naprosto jasné, že mé relax tvoření se občas přesouvá do "křečkování". Když už jsem měla kdysi jistotu, že se za výrobky nemusím stydět, rozhodla jsem se je nabídnout i dále. Začala jsem Flerem a jednu dobu koketovala i s e-shopem. Ten tedy existuje do dnes jako www.udvouzabicek.cz , ale už v naprosto jiném - více info blogovém stylu. Uvidím do budoucna, zda si jej ponechám, změním či zruším.... 
Každopádně nyní jsou mé výrobky k prodeji již jen na Fleru. Byla doba, kdy jsem měla ambice "velké obchodnice" a chtěla každého čtvrt roku dělat kolekce, akce, apod. Řeknu vám, že obdivuji všechny, komu se toto daří - a že jich na Fleru je. Není to o tom jen "naprskat" věci na web a čekat, že  najednou budou stovky zájemců. Je to opravdu dřina a v podstatě práce na plný úvazek. Přiznám se, že zpočátku jsem si říkala, jaký by to byl fajn přivýdělek k mateřské, jak třeba časem uvidím své výrobky někoho nosit na ulici, své hračky v dětských rukách, šperky na dámách... A jasně, já mám svým způsobem takovéto sny do dnes. Jen jsem si uvědomila, že tento svůj koníček jen tak nepřetavím do práce, protože mne baví zkoušet novinky a nechci být vázaná na to, že něco musím nutně vyrobit. Jooo, mít tak tým lidí okolo sebe, kterým bych jen chrlila své nápady....to by bylo něco :-) 
Jenže do toho vstupuje ještě další ale - mám docela problém určovat cenu své práce u handmade výrobků. O tom jsem vám už i ZDE psala.  
A v neposlední řadě jsem si po návratu do práce po mateřské uvědomila, jak moc mě má práce baví. Ono kolikrát frfňám, rozčiluji se a div nedupu vzteky, bývám unavená a vyšťavená, ale zároveň je to něco, co mi (snad) jde a dělám to ráda. Navíc, když je chvíle, můžu pak relaxovat u nádherného tvořivého koníčku. No neberte to. 
Na Fleru budu dále a najdete mne jako AE style (kolikrát si říkám, zda ta jména nemám sjednotit a mít i blog jen AE stylový nebo Fler světový...). Sice tolik kousků "skladem" již nepřibývá, ale však víte, že mi stačí jen napsat a něco společně vymyslíme. Do budoucna určitě pár novinek bude, zatím nevím kdy, ale rozhodně se můžete těšit. Já se určitě pochlubím. 



Knihomolka
Káva a knihy jsou mé slabosti. Hrozně ráda listuji a pročítám nové knížky. Ta vůně... nádhera. Miluji procházení se po knihkupectví a vybírání. Nejen pro sebe, ale i holkám. Návštěvy knihoven patří k mým oblíbeným,  pokud mám čas. Poslední dobou nemám na knihy tolik času - ano, trochu je vytěsnuji tvořením. Ale pokud najdu chvilku, tak je to pro mě neuvěřitelný odpočinek a zároveň rozšiřování si svých obzorů v jednom.
Zastávám názor, že nezáleží na tom, zda přečtete knihu za den, týden či rok, ale důležité je to čtení. Můžete klidně číst jen časopisy (no, trochu i s ohledem na obsah, že), ale čtěte. Zlepšuje to slovní zásobu, určitě i tak můžete jednoduše procvičovat mozek, něco se dozvídat... Mám pokaždé radost, když v metru vidím mladé lidi (rozumějte náctileté) s knihou či čtečkou. Jen tak dál... :-)


Make-upíček
Blog původně vznikal, a to jsem zde psala už vícekrát, jako doplněk Fleru ve smyslu ukázky mých prací. To byl opravdu původní záměr, se kterým jsem o blogu jako takovém vůbec začala uvažovat. Je proto hodně paradoxní, že první články byly hodně o kosmetice. Když o tom tak zpětně přemýšlím, tak to vlasntně nešlo jinak. Když jsem si začala kdysi vybírat šablonu blogu, tak jsem už pomalinku uvažovala "no nemuselo by to být jen o handmade, ale vlastně o tom, že na mateřské jde stíhat hodně věcí - šít, háčkovat, vařit a být upravená..." . Navíc já to líčení prostě zbožňuji. Mám ráda, když se upravím a mohu zkoušet různé výrobky. Mám, jak už víte, slabost pro kosmetiku jako takovou. Má sbírka se postupně rozrůstá (no není to se mnou ještě tak hrozné a pořád se do šuplíků dost vejde - kdyby ne, pořídím další skříňku, to je jasné) a já se učím, zdokonaluji a nebojím se to ukázat. Před založením blogu (možná ani v prvních týdnech po založení) mi snad ani nepřišlo na mysl, že bych své líčení fotila. Líčím se od gymnázia, ale mám pocit, že až to fotografování sebe samé mě posunulo dále. Srovnávám, zkouším nové věci a hlavně čerpám inspiraci u mých oblíbených blogerek. Co se toho týče, tak asi nejvíce mne v tomto směru ovlivňuje Ilovík. Měla jsem období tmavého líčení, nude líčení, s linkami i bez, ale vždy jsem to tak nějak podvědomě dělila na formu do práce (do školy) a "ven". Až díky Ilovíkovi, jejímu přístupu a úžasnému líčení jsem začala nejen pořádně používat štětce, ale hlavně mi už nedělá problém nahodit pěkně barvičky, výraznější linky (ty jsou teď mé oblíbené) a vyrazit tak do práce. Je to fajn pocit, být nalíčená - ne zmalovaná, a užívat si dne. 


Je toho hodně, co formuje a tvoří můj AE style svět. Třeba vaření. Ale o tom zase někdy příště. Chcete? :-)


9 komentářů:

  1. Áno chceme, krásny inšpirátivny a hlavne pozitívny článok :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to já se nad tím vařícím článek pořádně zamyslím, aby brzy byl :-)

      Vymazat
  2. To je peckovni clanek a ty doprovodne fotky.. Mela jsem to podobne, i kdyz sem se licila od patnacti, stejne jako tobe i mne prijde, ze vice jsem se zlepsila teprve az jak jsem si liceni zacala fotit..
    Jojo, holky si hyckej pro sebe a rodinu. Soukrome veci patri mezi lidi, co znas, rodinu, pratele, ne mezi naprosto cizi lidi. Vubec nechapu ten trend ukazovat soukrome a rodinne veci, tu radost z nich s tebou stejne dokazi sdilet jen ti nejblizsi.. No mas rozum, sikovna jsi! Urcite mas i stejne fajn chlapa vedle sebe, mate oba stesti. Teda vsichni mate! A uzasns konicky hlavne mas, na ty nesmim zapomenout!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji! Já si právě dlouho hledala a přemýšlela nad takovou tou hranicí, jak moc chci svoje soukromí promítat na blog. Má být od maminy a o mamině, která miluje handmade, kosmetiku a prostě vše možné, takže je jasné, že něco "propustím", ale zároveň ať si řeknou Ti, kterých se to týká (holky, manžel...) samotní, jak moc chtějí být na očích. A myslím, že se mi to snad i daří držet v rozumné rovině :-)

      Vymazat
  3. Ahojky, moc hezky jsi to napsala. :-)) Dodatečně vše nej, nej, nej... a mladá jsi! ;-) A také souhlasím, nelíbí se mi, když někdo své "soukromí" vystavuje na každém kroku...(v tom jsem konzerva). Žiješ bohatý život, máš prima koníčky, prima rodinku..., moc Ti fandím. :-) D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za pochvalu i přání. Však je to jenom číslo. já se kolikrát cítím tak na patnáct - co se některých mých "geniálních" nápadů týče :-D

      Vymazat
  4. Ahojky Zdenulko...

    Ty jsi proste nas šikovníček..

    Je to tvuj blog na jedne strance a kdo te odebira uz delsi dobu, tak te proste musi videt v kazdem pismenku..

    Musim rici, ze v dnesni dobe je to rarita.. Nevim jak bych to popsala presne.. Mila a prijemna maminka, ktera svym detem uvari, upece, oblekne je a vse krasne a s usmevem.. A hlavne je vse takove pekne - domaci...
    V dnesni uspechane dobe se vsechny kolace a babovky kupuji v supermarketu.A to me dokaze vytocit..
    Vazne nevidim zadny problem v tom, umichat mouku, vajicko, mleko a par jinych drobnosti a nalit to do formy..Nechapu jak nekdo muze rici, ze na to nema cas, vsak je to vsechno za 20 minut hotove a to jsem prestrelila.

    Bylo uz tady spoustu clanku, kdy jsi dokumentovala vylety a to je taky pekne..
    Ani na to nemaji dnesni rodice cas.. Decka sedi cely den u pocitace a ven chodi jen kdyz jdou do skoly nebo skolky..

    A ja sama za sebe muzu rici, ze jsem si te velmi oblibila, At uz tady nebo na FB..
    Minule jsem si vymyslela, ze chci na sve velke YC svicky hackovany obal a za par dni byl doma.. Kdo by to v dnesni dobe pro "ciziho" cloveka udelal?

    Za me jsi proste SUPER ŽENA...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem se zase rozvasnila.. Ale ted v dobe prazdnin moc doma nejsme, tak toho mam hodne na cteni..

      Vymazat
    2. Veru, moc děkuji za krásný vzkaz! Moc mě to potěšilo. A s tou milou maminkou - nooo, jsou dny, kdy mám pocit, že po holkách jen řvu (a pak mě to hrozně mrzí), ale tak to má asi každá. To jen aby to nevypadalo, že je u nás jen vše ideální a sluníčkové :-D

      Vymazat