Krysáčci, prasátka, morčíci...prostě naši kluci!

Pěkný čtvrteční večer,

nějak se nám ta zvířecí rodina pomalu rozrůstá. Aby nebylo našemu rozmazlínkovi Šmudlovi smutno, pořídili jsme mu kámoše. Vítej u nás, Buráčku!

Tentokrát se ale jednalo o pořízení opravdu promyšlené a cílené. Šmudlík je vlastně takovým zachráněným tvorečkem, kterého jsme popravdě nemohli ve zverimexu nechat. Zvykací začátky byly a stále jsou trochu těžší, ale rozhodně bychom jej nevyměnili. Je to naše rozmazlované zlatíčko s trochu pošramocenou dušičkou. Oproti tomu Buráka jsme si vybrali v chovné stanici a pár týdnů čekali, než nám "doroste".

Dříve by mě to nenapadlo a asi v tom bude hrát i hodně povaha každého morčíka, ale je opravdu hodně poznat, že si Šmudla prošel určitým stresem a nese si jej v sobě dál. Je lekavější, nedůvěřivý, rychle se vystresuje...
Co je ale naprosto úžasné, jak reaguje na holky. Jakoby věděl (a věřím, že ví), že to díky nim je u nás.  Byť před ostatními je opatrný, tak jen co je vidí - a zejména slečnu A, kterou bezmezně miluje a dává jí to znát opravdu jak jen to je možné, začne "povídat", natahovat se, "oňufkávat" ji.
Samozřejmě holky si s oběma morčátky mimo klec hrají jen pod dohledem dospělého, aby jim (i když nechtěně) neudělaly - přecijen to jsou stovření hodně křehká a holky ještě malé, ale je nádherné sledovat, jak se vedle nich ta naše "prasátka ukvíkaná" mění.

Oproti tomu Buráček je kliďas, na kterém je znát, že  byl od malička mazlený, v dobrých rukou, v klidu a už během prvních dní nebylo poznat, že by se nějak vyloženě stresoval z nového prostředí. Takové naše klidné a mazlivé "prasátko". Hodně upovídané, hodně kontaktní a mazlivé. 

Kdekdo mi sem tam řekne, že morče je vlastně krysa a diví se, že jsme si jej pořídili. No i kdyby (protože i krysy a potkánci se mi líbí), tak v tom nevidím problém. Od dob, kdy se tato zvířátka držela v králikárnách se hodně změnilo. Jsou hodně učenlivá, čistotná a spíše bych řekla, že v mnoha ohledech je péče o ně nyní jednoduchá - samozřejmě, pořád je to živý tvor, který má své potřeby, ale třeba takové čištění klece, kdy je krysáček (no mě se to označení prostě líbí a berte ho pouze v tom nejlepším slova smyslu) má své podložky či koberečky a potřebu vykonává z velkého procenta jen do wc - ano, fakt to naši kluci zvládají na výbornou, je rozodně pohodová.

A jestli pozoruji rozdíl v tom, že jedno morčátko má chlupy a druhé ne? Ne! Mám je ráda stejně, líbí se mi obě a ano Buráčka jsme vybírali doma s tím, že jsem chtěla skinníka, ale upřímně, kdybych v mezičase měla zase zachránit chlupaté morčátko, které by na mě kulilo oči ve zverimexu, určitě bych neváhala.

Asi vám neušlo, že krysáčci začali i lehce ovlivňovat moji tvorbu a tento blog. Inu, tak už to někdy bývá a člověk si rozšiřuje obzory.
Ne, nebojte, blog se netransformuje na "morčo - rady", ale asi sem tam neodolám a pár řádek k novým fotkám si neodpustím.
Může být? :-)

Dobrou s kobrou... tedy s krysáčky! :-)