Tvořivý týden #22+23

 Pěkný večer, tvořivci, 

uplynulé dva týdny jsem se věnovala hlavně šití kožených bot, které jsem zkoušela poprvé, a tak se vám o tom tentokrát více rozepíši... 

O Veronice Mocové jsem prvně slyšela cca 2 roky zpět. Její tvorba bot mne naprosto nadchla a říkal jsem si, že jednou se vydám na její kurz. Jenže se událo spousta věcí a Veru vytořila online kurzy... to už jsem i doma začala nahlas hlásit, že prostě musím...  A ano, Ježíšek mne vyslyšel a donesl kurz na polobotky, ke kterému jsem si ještě pořídila kurz na balerínky. A právě těmi jsem konečně začala.

 

Nejtěžší část? Sestrojit střih! strávila jsem nad ním asi 3 hodiny - nepřeháním, a vlastně až do téměř konce jsem si nebyla jistá, zda sedne... 

 

Práce s kůží je úplně jiná než s látkami, to je asi každému jasné, ale co mi klasické šití dalo, to je odhodlání střihnout. Ono totiž kůže rozhodně není levný materiál, a tak se člověk několikrát rozmyslí, zda má vše nachystané správně, aby nic zbytečně nezničil. Mívala jsem podobný problém i s prémiovými úplety - křečkovala jsem si je na "až to budu pořádně umět", protože cena za metr materiálu mi zněla v hlavě vždy hodně dlouho...  Ale časem bych řekla, že jsem odvážnější... 

 

U samotného šití je potřeba vše přesně nachystat, nadírkovat a mít pevnou ruku. Zároveň to ale nepřepísknout a neutahovat moc, aby se vám dílo nekroutilo. 

Ihned po došití základu jsem zkoušela a botky sedí! I vrchní kontrolor na mne dohlédl :-) 

Dalším, pro mne lehce stresujícím, milníkem je lepení podrážky. Nakonec jsem ale usoudila, že se není čeho bát... Po slepení už zbývalo jen dotvarovat špičku. 

S finálem jsem moc spokojená. Botičky jsou navíc díky hodně valchované kůži velice měkké a příjemné. Byť právě díky této kůži nedrží v bocích tak  tvar, jak bych si představovala. 

První krůčky po zahradě... :-) 

No a také jsem si chvíli sedla ke klasickému šití a manželovi doplnila zásobu spodního prádla... :-) 

Jak tvoříte vy?