v celé republice se zvedla obrovská vlna solidarity a není pomalu nikdo, kdo by nešil či nepomáhal šít roušky. Ano, i část tohoto článku bude o rouškách, ale nejen o nich...
Takže lidi, jednou v budoucnu, si na to třeba vzpomeňte....
No a tím končím úvodní proslov - omlouvám se, musela jsem (nemohla si odpustit), protože se ukazuje, že i když má někdo nějaký - pro někoho - obyčený koníček, tak dokáže být součástí obrovské pomoci.
Je vám asi jasné, že i já se zapojila do rouškování (či jak to jinak nazvat). Sem tam jsem vám v týdnu dala nějakou fotku do stories a po dlouhé době se vrhla i na video a návod. Rozhodla jsem se to vyloženě necpat každý den a nepromovat se "jak jsem dobrá", že taky šiju. Ano, šiju a beru to jako naprosto normální věc. Vyndala jsem zásoby ze syslírny, obšila naši rodinu a toho, kdo se mi ozval. Neprodávala jsem je, přišlo a příjde mi fajn je věnovat či když už, tak jsem za ně dostala nějaké sladkosti či ňaminky pro holky. Na druhou stranu, naprosto chápu a neodsuzuji ty, kteří si za ně nějakou rozumnou sumu řeknou. Naopak, je to logické a naprosto normální. Spočítat si to snad dokáže každý. Já k tomu přistupovala tak, že použité látky jsou už svým způsobem zaplacené - byly to přebytky z různých mých dřívějších počinů, a nové jsem nekupovala. Nicméně, i když budeme solidární a nebudeme počítat svůj čas, tak materiál není zdarma....
No a protože jsem těch látek měla vcelku dost, tak jsem po ušití a rozdání necelých 40 kousků usedla o víkendu ke stroji znovu a ušila dalších cca 50 (dětské i dospělé).
Upřímně, ve chvíli kdy jsem měla vše nastříhané a našpendlené, jsem měla malý okamžik to vše hodit do popelnice. Důvod? Dovolila jsem si publikovat fotku s kosmetickou recenzí a našel se nenechavec, kterému nebylo blbé mi napsat do zprávy (ano hrdina s přezdívkou), že bych se raději v této době měla věnovat užitečnějším věcem, když přeci tvrdím, jak umím šít. No, umím a co...? Od totálního vzteku, přes vcelku asertivní odpověď a nutkání toto ihned vypublikovat a udělat dané osobě (snad) ostudu, až po přemýšlení, zda to mám vůbec zapotřebí, jsem se prostě nadechla a šla šít. Ano, zamrzelo to, ta osoba mě nezná, neví a přes to soudí, no ale věřím, že teď ji díky zablokování už nebudu odvádět od její bohulibé činnosti...
Po našití a zkompletování mi ještě cácorky pomohly připravit pytlíčky s menším infotextem a hurá odnést vše na výdejní místo města pro seniory a dobrovolníky, kteří se o ně starají.
Ještě pár látek mám, a tak určitě ještě něco málo zase v tomto týdnu našiji :-)
A protože ani háček v týdnu předchozím jsem neodložila, vznikly dvě čapky s copánky. Jedna s klasicky pletenými a pěkně dlouhými...
... a druhá pro menší cácorku s culíčky "na volno".
Pomalu se také probouzí zahrada a my si s cácorkama neodpustily naše vchodová vrátka trochu ozdobit s pomocí květináčových vítáčků. Máme již jednoho z loňska a tyto dva jsou "do party". Určitě nejsou poslední :-)
Dobrou s kobrou!
Žádné komentáře
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář, Vaše data zpracovávám v souladu s GDPR.