to byl ale krásný víkend, což? Tedy on byl zároveń prodloužený a i vyšlo pěkně počasí, takže bonus nad bonus...
Nu což, brzké vstávání rovná se také brzká snídaně a pak hurá za kámošema na cvičák. Baví mě to s níma moc - minulý týden jsme si dokonce střihli dlouhou procházku lesem a tentokrát jsem byla tak rozhozená tím, že je všechny zase vidím, že mi to cvičení bylo úplně u... ocásku. Ono chápejte, všechny pozdravit, očuchat, okousat... to dá práci. Navíc je nás dost štěňat, tak si musíme popředávat co nejvíce info o tom, jak si ty Naše srovnat do latě. Moje tedy moc pochopení neměla a i když se opravdu snažila (jako fakt) mne zaujmout a podporovat, nakonec to skončilo rozhozením rukou a smíchem jejím i cvičitelky za notování "no bulík..."
Cestou zpět jsme se ještě stavili u babičky s dědou. Tam to mám moc ráda, protože s nima bydlí Dustík - můj úžasný medvědí kámoš. Je super, jak je veliký (a trochu nemotorný, psssst), protože ho mohu podpíchat a vždycky mu při tom štípnout zoubky do krku. No je to dobrák a zatím mi to trpí. Asi ví, že já se prostě jen tak nedám.
Navečer, prý abych si pořádně protáhla nohy, mne vzali ještě na procházku k rybníku. Jooo, to se mi líbilo, protože po cestě potkáš spoustu zajímavého - třeba pštrosy, skupinku činských naháčů a rodinu s kočárkem, kterého jsem se tedy vcelku dost bála. Prostě divně rachtal, co vám budu povídat.
Na druhý den ráno dospělci zaveleli, že si uděláme malý výlet a dojedeme pro jablka. Joo, to znám. Zalomila jsem to po chvilce v autě, abych nabrala energii. Byla totiž potřeba...
Se sběrem jsem samozřejmě zodpovědně pomáhala. Každé jablko, co hodili do košíku jsem raději přešuchala a sem tam si taky zkusila nějaké ukradnout. Jako když ho mohou okusovat oni, tak proč bych nemohla já, no ne?
Ha, už stěhovali vše zas do auta, a tak jsem se připravovala na siestičku - znáte to, dopolední, odpolendí i podvečerní siestičky já dodržuji vcelku pravidelně a moc ráda. Ono ale prdlajs. Prý "je krásně, jdeme k řece". Dobrá, řeka vypadala z bezpečné vzdálenosti dost zajímavě, ale co už nepochopím, že si mysleli, že přes ni přejdu přes chatrnou lávku. To jsem hodila packy na pavouka a museli mne přenést. Jako ONA něco mlela o tom, že to chce čas, že to zkusíme příště. Ale to tedy ne. žádné příště, já přes to prostě nepůjdu...
Ještě tak bych možná vylezla pár schůdků a podívala se s nimi na jez, ale to je orpavdu maximum, co mohou po bullprincezně chtít.
Je pravda, že tedy ta padající voda, okolo rybáři a to babě- letní počasí dělá divy a i já se překonávám.
Na výletech je fajn, když jsou s námi i raptorky. A to většinou jsou. Protože to pak i sbírají různé klacíky, listy, mechy apod. které já následně tahám po zahradě. Inu benefit pro všechny. Tentokrát všas listy sbírala i ONA. No trochu jsem to nechápala, ale ona k tomu prý měla důvod. Nevím tedy, jestli ta motaná kytka z listů je právě ten nejlepší důvod, příště by mi mohla lístečky raději věnovat. Já bych je rozcupovala.
No myslím, že jsme se s tím babím létem rozloučili opravdu důstojně. Většina našich víkendů a volných dnů končí tak, že večerní dění doma pozoruji už jen z klidu sedačky v obležení polštářků a za vydatného mazlení raptorek. Ono totiž, i když je ještě sem tam štípnu, tak je hrozně fajn je mít, protože jsou prostě MOJE.
Nádhernáááá :))
OdpovědětVymazatNela z blogu Růžová rtěnka
Děkuji :-)
Vymazat