co vám budu povídat, léto je tu a konečně také trochu výletíme....
Jako takhle, já je podezřívám, že občas výletují i beze mne, třeba když odjedou, za dobu dvou dáchnutí se vrátí a vezou něco voňavého v miskách. To prostě musí být z výletu, protože kde jinde by to vzali, že? Ale nevadí. Já si od nich alespon odpočinu, ono to v rámci našeho (po) corona soužití není vždy úplně na škodu.
Tentokrát mne ale vzali s sebou. Prý "pojď se zase trochu zkulturnit"... No nevím, jako zkulturnění mi to nepřišlo, spíše bych to přirovnala k menšímu trestu za to, že jsem ji ožižlala dlouho pěstěné sazenice batátu. No můžu já za to, že mi je zasadí přímo před čumák....Vzala mne totiž do Prahy do Botanické zahrady. Byla tam také prvně, a tak hejkala a ochala nad kytkama kolikrát více jak malé raptorky. Ale alespoň byla spokojená a to je to hlavní. To pak o to více rozdává ňaminky a přehlédne i nějaké ty menší rysy mé nevychovanosti.
I když k té vychovanosti měla občas pár poznámek. Jemně naznačila, že když už skoro rok průběžně docházíme na cvičák, měla bych být nejenom socializovaná (rozumějte že necením zuby na psí kamarády a naopak je všechny nadšeně vítám - i ty co cení zuby na mne), ale také více poslušnější. Já totiž samou vzrušeností nasadila "tempo buldozer" a drala se cestičkami jako drak. Jsem jí prostě chtěla dopřát aktivní procházku a ne běžnou couračku. Nesetkalo se to s pochopením a hned si mě přecvakla nejen na kšíry, ale i na obojek, což já až tolik nerada (ale pořád lepší než stahovák, kterým mi občas vyhrožuje, protože jí to poradili na cvičáku...)
Ano, byla to nakonec courací procházka. Donutila mne.... Raptorky byly i vcelku v klidu a Můj byl pasován do role fotografa. Ona se totiž tentokrát se mnou chtěla zvětšnit v aleji, u yuk, u růží i u jezírka... Joo prostě naše domácí modelína (na já, ONA), které vylepšuji na fotkách image.... :-)
A víte co, bylo to hrozně fajn. Jsem ráda, když na ně takhle mohu dohlížet, hlídat si je a dělat jim společnot. Cestou domů v autě jsem se pak lehce prospala a nabrala ještě tolik sil, že jsem si neodpustila večerní běhání za létacím talířem. To že jsem pak odpadla při večerníčku, spala až do pozdějšího rána a chrápala při tom jako statný dřevorubec, už moc rozebírat nemusíme....
Tak zase příště, zdar!
Žádné komentáře
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář, Vaše data zpracovávám v souladu s GDPR.