čtvrtek 3. září 2020

Holčičí dny

 Pěkný večer,

to že byly poslední měsíce jiné, už všichni víme. A to že i ty prázdnin byly svým způsobem specifické, asi také nemusím říkat. Ono je to ale vždy o tom, jaké si to člověk vlastně udělá a jak si ten svůj čas přizpůsobí daným podmínkám... 


Díky všemu dění jsem s cácorkama vplula do prázdnin o dost dříve, než jsem si kdysi plánovala. V podstatě celá "covid akce" nás (tak jako jiné) vhodila do situace, kdy přestala fungovat školka, a i když se nakonec na pár týdnů otevřela, tak nějak jsem si řekla, že nebudu zaběhnutý režim měnit a holky tam již posílat. 

Měly jsme dny víceméně pevně nastavené, daná jasná pravidla, jak doma fungovat a i když to ne vždy bylo jednoduché, s nadsázkou jsem si říkala, že si vlastně užívám tak trochu druhou mateřskou - ano, berte to s rezervou, protože pracovat bylo potřeba a zároveň šidit holky také nebylo zcela možné. 

A proto jsem si řekla, že si sem tam vezmu den dovolené a "věnuji" jej cácorkám a holčičím věcem... 

 

Jsou to už velké slečny, které se samozřejmě chtějí svým chováním hodně podobat dospělákům (až mě to kolikrát zaráží), a tak o takové dny si zajdeme ke kadeřnici, na svačinku, do obchodu apod. Pomohlo to mě, že jsem si odpočinula od "sezení na dvou židlích", a pomohlo to i holkám, kdy věděly, že tyto dny jsou jen o nich, že se nemusí dohadovat o mou pozornost (i když to tak nějak probíhá průběžně a neustále) a že mají zároveň dostatek času si vše užít. 


Ještě pár dní zpět jsem si vlastně nechtěla připustit, že tímto je i podvědomě chystám na nový krok v podobě školy. Díky Covidu přišly o akce ve škole, na které se těšily a které pro ně měly být tím pomyslným dělítkem pro vstup do školního světa. 
Ano, hned na začátku toho všeho šílenství jsme si nastavily "učící program" - trénovaly první psaní, písmena, slabikování, počítání... ale to hlavně pro to, že je to bavilo a mne zároveň pomáhalo v tom je zaměstnat. 
Načetla jsem toho opravdu hodně o domácím vzdělávání, prošla vše možné - ne proto, že bych se tímto směrem chtěla vydat (ani nikdy dříve jsem o tom neuvažovala, byť toto neodsuzuji, v mnoha situacích jej naopak chápu, ale mé smýšlení je v tomto jiné), ale protože jsem si říkala "co kdyby náhodou to bylo potřeba". Ale věděla jsem a vím, že cácorky se těšily do školy jako takové - není to "jen" o učení, ale paní učitelce, nových kamarádech, nových zážitcích..., a doufala, že v září bude situace taková, že nebudeme hozeni do vynuceného domškoláctví. 

Klaplo to, prozatím... 


Zní to všechno moc růžově? No... Hodně v posledních dnech "reviduji" uplynulé dny a týdny, uvažuji co bych udělala stejně nebo naopak jinak. Bylo správné rozhodnutí nechat holky doma, i když školku přecijen na pár dní otevřeli? Nemyslím si, že to bylo špatné rozhodnutí, když jsem měla možnost volby. Asi bych jednala i podruhé stejně, ALE rozhodně nastávaly (zejména v posledních dnech) situace, ze kterých na sebe nejsem hrdá. Naopak. Není omluvou to, že jsme si občas lezly na nervy, že dny byly někdy složitější, chyběly jim kamarádi i paní učitelky a jednání  bylo občas přehnané. Jsem horká hlava a kolikrát zbytečně křičím nebo i sprosté slovo ujede, ale jsem dospělák a tak nějak vím, že by se to stávat nemělo. Nádech výdech a zklidnění i tak ne vždy funguje.... Ano, za toto se opravdu stydím a stejně jako se cácorky teď budou učit novému ve škole, tak i já chci na tomhle zapracovat! 

Takže kafe na to a vzhůru novým poznáním a novým holčičím dnům...

SHARE:

Žádné komentáře

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář, Vaše data zpracovávám v souladu s GDPR.

Blogger templates by pipdig