Zdravím,
ta rána už jsou docela chladná, a tak nechápu, co je táhne do lesa, ale když oni, tak já taky...
Sice jsem se tedy zpočátku klepala jak drahý ratlík a trochu si říkala, proč mi nevzala svetřík, ale ona si to vysvětlovala nadšením a nervozitou z toho, že jsme jeli někam, kde jsem ještě nebyla. že by mě - gaučovému bulíkovi, mohla být ziminka, to ji opravdu nenapadlo. Ono totiž ty tři stupně na teploměru jsou prý ještě v pohodě.
Raptorky ještě navíc neustále povídaly něco o nějakém čápovi, zkoušeli ho vyhlížet z posedu, a tak jsem natahovala čumák, jestli toho ptáka nezavětřím. No nic ve vzduchu, krom srnek, mochomůrek a chladu, nebylo...
A protože jsme byli v lese, tak jsme se samozřejmě drali houštím nesouc v rukou košíky a s očičkama na šťopkách, abychom nešlápli na houby. A že jich bylo. Jen samé červené s puntíkama nebo takové, které prostě nechtěli do košíků dát. Na jedné louce jsem dokonce vyčenichala skvělý úlovek - ne nebyly to lanýže (nejsem přeci čmuchací prasátko), na který když jste skočili, tak se zvedl obrovský oblak oranžového prachu. To bylo radosti - tedy u raptorek, mne totiž ONA táhla dál a na ně syčela (protože v lese se přeci nekřičí), ať se na to vyprdnou a jdou hledat pořádně...
Žádné komentáře
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář, Vaše data zpracovávám v souladu s GDPR.