Slečna Gigi: Houbaření u Čápa

 Zdravím,

ta rána už jsou docela chladná, a tak nechápu, co je táhne do lesa, ale když oni, tak já taky...

Sice jsem se tedy zpočátku klepala jak drahý ratlík a trochu si říkala, proč mi nevzala svetřík, ale ona si to vysvětlovala nadšením a nervozitou z toho, že jsme jeli někam, kde jsem ještě nebyla. že by mě - gaučovému bulíkovi,  mohla být ziminka, to ji opravdu nenapadlo. Ono totiž ty tři stupně na teploměru jsou prý ještě v pohodě.  

Raptorky ještě navíc neustále povídaly něco o nějakém čápovi, zkoušeli ho vyhlížet z posedu, a tak jsem natahovala čumák, jestli toho ptáka nezavětřím. No nic ve vzduchu, krom srnek, mochomůrek a chladu, nebylo...

A protože jsme byli v lese, tak jsme se samozřejmě drali houštím nesouc v rukou košíky a s očičkama na šťopkách, abychom nešlápli na houby. A že jich bylo. Jen samé červené s puntíkama nebo takové, které prostě nechtěli do košíků dát. Na jedné louce jsem dokonce vyčenichala skvělý úlovek - ne nebyly to lanýže (nejsem přeci čmuchací prasátko), na který když jste skočili, tak se zvedl obrovský oblak oranžového prachu. To bylo radosti - tedy u raptorek, mne totiž ONA táhla dál a na ně syčela (protože v lese se přeci nekřičí), ať se na to vyprdnou a jdou hledat pořádně... 

No a jak to dopadlo s tím čápem? Představte si, že mne donutili vydrápat se na takové kameny, kde se dalo rozhlížet do kraje.  Prý tam kdysi něco stálo a hnízdili tam čápy (neptejte se mne na detaily, já je opravdu moc neposlouchala, když jsem funěla do kopce). No trochu jsem měla stažený ocásek, ne že ne. Ale byla jsem ráda, že tam nečekal nějaký živý čáp. Navíc se jim podařilo vzpomenou - to nebývá zvykem - a otevřít aplikaci s Geocachingem. A byla tam... a našli ji! No alespoň něco, protože tedy hub moc opravdu nenašli...

Inu, tak to bylo takové malé ohlédnutí za naším malým houbařským výletem. Jsem zvědavá, co vymyslí příště. Však já vám to zas pěkně odvyprávím... :-)

Pac a pusu!