pondělí 23. prosince 2019

Slečna Gigi: Keškování

Zdravím,

zítra má prý přijít Ježíšek a já jsem moc zvědavá, co že mi to přinese.  Jsem poslední dobou v jednom kole, a tak jsem vám sem ani nestíhala psat. Znáte to, musím se vším pomáhat a u všeho být...



No představte si, nebýt mne, tak ta MOJE ani neví, co to jsou kešky. No čestný...

Tak dobře, trochu to přeháním, jako ona věděla, že něco takového existuje, ale co se tůůůůristiky týče, tak je trochu sto let za opicema a musela si pořídit mne, abych ji rozhrnula obzory. No a pak taky musela přijet teta Ája s rodinou, zarytí keškaři, aby nám prozradila, že tu kousek od domu máme hned dvě kešky.
Vydali jsme se je tedy najít. Já si užila fajn procházku a domů přišla za tmy a pěkně unavená.


Za pár dní jsme si to zopákli. Tentokrát už byla nachytřená, měla staženou appku, nachystané "poklady" s tužkou a papírem. Já měla nový kabátek, protože ten den byla krutá zima (jako vážně, Vánoce jsou proti tomu teplé). Zároveň také byla pěkná mlha, takže jsem trochu pochybovala o jejím zdravém rozumu mě v tomhle tahat vůbec ven a ještě dětem - přibrali jsme do keška party ještě jednoho staršiho raptora (příště prý budeme o další mini raptora větší, když vezmeme i slečnu V, která tenrokrát stávkovala) , slibovat, že něco najdou. Jak jak, když bylo prd vidět.... jooo o to byla ta bojovka pro mládežníky veselejší.

No ťapala jsem, co mi vodítko stačilo - MOJE mě drží pořád zkrátka u nohy, přitom já chci být včele skupiny. Chápejte, jsem přeci rozený vůdce. Však já ji to musím ještě naučit...
A co myslíte, našli? Našli! Raptůrci skákali radostí jak indiánci kolem posvátného ohně. A přesně to byl ten účel.


Domů jsme přišli notně unavení a vymrzlí, takže jsme se po teplé polévce složili na sedačku a koukali (jak kdo) na pohádku. To je prostě bájo a já takové chvilky miluji. Sem tam někoho olíznu či si položím na někoho hlavičku a oni mě drbou, hladí a objímají. Naprostá spokojenost.


No už by měli zase nějakou podobnou keškovací procházku či výlet vymyslet, protože to je nějaký ten pátek zpět - to mi ještě jedno ucho plandalo dolu. I když se přiznám, že v tomto nečasu se mi normálně ven moc nechce - jen vy... na zahradě a zpět. Nechám se ráda přemlouvat. I když na procházku s NIMA, to já se nechám přemluvit ráda.

A od jara....to prý budeme na výletech ty kešky sbírat ve velkém ... :-)

Tak pac a pusu, já jdu vyhlížet toho Ježíška, ať ho raptorkám případně chytím za prdítko a přidržím, aby ho viděly, když o něm tak pořád mluví :-) 
SHARE:

Žádné komentáře

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář, Vaše data zpracovávám v souladu s GDPR.

Blogger templates by pipdig