pondělí 11. listopadu 2019

Slečna Gigi: Rozšiřuji šatník

Zdravím,

přituhlo, přátelé. A MOJI mne navlékají do něčeho, co se mi ne až tak moc nelíbí. No vlastně....


Všechno to začalo tím, že jsem při jednom deštíku rozhodila packy "ala pavouk" mezi dveře a odmítla jít ven. K tomu jsem se klepala jak ratlík - ano, pro bulíka nedůstojné, ale víte jak. Jakožto tříměsíční štěndo nekoukáte na hrdost a vystraší vás každá blbost. Samozřejmě, že mi ten déšť nebyl moc příjemný a navíc, kdo by se v něčem takovém šel vyčůrat. Chápejte, já jsem kolikrát ráda, že si to nehodím na tlapky a ještě aby mi něco mokřilo celý kožich... A tak MOJE dostala "geniální" nápad - narvat mne do trička po raptorkách.
Hele, jako byla jsem ještě bul mimi ale tedy co je moc, to je moc. Cpát na mě dětské triko s pohádkovou postavičkou. No však jsem to taky obručela. Ale zas jako joooo, ten déšť byl krapet snesitelnější. 


Koncem září už člověčata začala vítat podzim (no vítat, víte jak...) a mě se ta chladná rána nelíbíla čím dál víc. Už nešlo jen o déšť, ale i o nepříjemné studené lezavo, které vám v tu ranní nekřesťanskou hodinu (kdo normální by také vstával do tmy) zalézá pod chlupy. No a protože triko nesedělo tak úplně nějlíp a protože ta MOJE sedí u šicího stroje co chvíli, ušila mi hacafráček. Mimochodem o návod se s vámi TADY i podělila.


Hele a to jako ale nebylo vůbec špatné. Samozřejmě jsem zpočátku dělala ofuky, ale když jsem pak viděla (a hlavně cítila), jak mám zádíčka vcelku v teple, ale můžu v pohodě běhat, nic mne netlačí a nepaří, tak jsem ten hacafráčk vzala na milost. Ne nedávala mi ho každé ráno. V tomhle má docela rozum a každé ráno nejprve koukne na teploměr, vykoukne ze dveří a posoudí situaci - inu rozená rosnička, které to tedy ne vždy úplně vyjde. To ji pak táhnu zpět domu rychlostí blesku, aby mi neofoukla zadulka....


Jenže já rostu rychlostí blesku a hacafráček začal tlačit. No čekala jsem nový, stejný a jen větší. Jenže prdlajs. Ano, ONA usedla ke stroji, ale najednou vytáhla něco úúúúplně jiného a ještě s jelenama. To jsem si říkala, že fakt nemyslí vážně. Po doktorce Plyšákové mne navlékne do jelenů...
No ukecávala důkladně až mne - pod jemně piškotovým nátlakem - do té věci (které říká svetro-mikina) nacpala.


Bááájo ale....představte si.... Ono je to měkké, jemné a hřeje! A když už je tak ošklivo, že tráva bělá, nevidíš přes mlhu na metr a do toho padá něco z oblohy, tak je to naprosto výborná věc. I výšlap na kešky jsem v tom dala bez keců.  To rozhodně nečekala a já vlastně taky ne. Takové věci, ať klidně šije a i ty jeleny ji odpustím. Jen jsem zvědavá, co vymyslí příště, protože vyhrožuje, že prý v zimě bude ta zima ještě větší. No budeme se muset nechat překvapit všichni.

Tak brou brouci! 

SHARE:

Žádné komentáře

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář, Vaše data zpracovávám v souladu s GDPR.

Blogger templates by pipdig