přituhlo, přátelé. A MOJI mne navlékají do něčeho, co se mi ne až tak moc nelíbí. No vlastně....
Všechno to začalo tím, že jsem při jednom deštíku rozhodila packy "ala pavouk" mezi dveře a odmítla jít ven. K tomu jsem se klepala jak ratlík - ano, pro bulíka nedůstojné, ale víte jak. Jakožto tříměsíční štěndo nekoukáte na hrdost a vystraší vás každá blbost. Samozřejmě, že mi ten déšť nebyl moc příjemný a navíc, kdo by se v něčem takovém šel vyčůrat. Chápejte, já jsem kolikrát ráda, že si to nehodím na tlapky a ještě aby mi něco mokřilo celý kožich... A tak MOJE dostala "geniální" nápad - narvat mne do trička po raptorkách.
Hele, jako byla jsem ještě bul mimi ale tedy co je moc, to je moc. Cpát na mě dětské triko s pohádkovou postavičkou. No však jsem to taky obručela. Ale zas jako joooo, ten déšť byl krapet snesitelnější.
Hele, jako byla jsem ještě bul mimi ale tedy co je moc, to je moc. Cpát na mě dětské triko s pohádkovou postavičkou. No však jsem to taky obručela. Ale zas jako joooo, ten déšť byl krapet snesitelnější.
Koncem září už člověčata začala vítat podzim (no vítat, víte jak...) a mě se ta chladná rána nelíbíla čím dál víc. Už nešlo jen o déšť, ale i o nepříjemné studené lezavo, které vám v tu ranní nekřesťanskou hodinu (kdo normální by také vstával do tmy) zalézá pod chlupy. No a protože triko nesedělo tak úplně nějlíp a protože ta MOJE sedí u šicího stroje co chvíli, ušila mi hacafráček. Mimochodem o návod se s vámi TADY i podělila.
Hele a to jako ale nebylo vůbec špatné. Samozřejmě jsem zpočátku dělala ofuky, ale když jsem pak viděla (a hlavně cítila), jak mám zádíčka vcelku v teple, ale můžu v pohodě běhat, nic mne netlačí a nepaří, tak jsem ten hacafráčk vzala na milost. Ne nedávala mi ho každé ráno. V tomhle má docela rozum a každé ráno nejprve koukne na teploměr, vykoukne ze dveří a posoudí situaci - inu rozená rosnička, které to tedy ne vždy úplně vyjde. To ji pak táhnu zpět domu rychlostí blesku, aby mi neofoukla zadulka....
Jenže já rostu rychlostí blesku a hacafráček začal tlačit. No čekala jsem nový, stejný a jen větší. Jenže prdlajs. Ano, ONA usedla ke stroji, ale najednou vytáhla něco úúúúplně jiného a ještě s jelenama. To jsem si říkala, že fakt nemyslí vážně. Po doktorce Plyšákové mne navlékne do jelenů...
No ukecávala důkladně až mne - pod jemně piškotovým nátlakem - do té věci (které říká svetro-mikina) nacpala.
Bááájo ale....představte si.... Ono je to měkké, jemné a hřeje! A když už je tak ošklivo, že tráva bělá, nevidíš přes mlhu na metr a do toho padá něco z oblohy, tak je to naprosto výborná věc. I výšlap na kešky jsem v tom dala bez keců. To rozhodně nečekala a já vlastně taky ne. Takové věci, ať klidně šije a i ty jeleny ji odpustím. Jen jsem zvědavá, co vymyslí příště, protože vyhrožuje, že prý v zimě bude ta zima ještě větší. No budeme se muset nechat překvapit všichni.
Tak brou brouci!
Žádné komentáře
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář, Vaše data zpracovávám v souladu s GDPR.