ty poslední týdny jsou takové zvláštní. Také jste si toho všimli? Moji jsou v podstatě pořád doma a já jsem tak v jednom kole. Člověka to pak docela unaví...
Nějak nevím, co k tomu vedlo, ale sem tam se moji objeví z nějaké cesty mimo dům s náhubkem na puse (ještěže mě ho nenutí), což je vcelku sranda, protože nevím, jestli mám štěkat (jakože na oko, abych ukázala, jaký jsem hlídač a že si nejsem jistá, jestli to jsou opravdu oni) a nebo vrtět ocasem o sto šest. Ono je totiž fajn, že jsou doma. No většinou...
Menší problém je, že nemám tak úplně klid, na který jsem byla zvyklá. Dopoledne to ještě jde, to se proběhnu po zahradě, dám si snídani a zalezu do pelechu. Samozřejmě si před tím dopřeji ranní drbání od raptorek. Ta Moje je nasáčkovaná v mé pracovně - jo, ono je to tu celé moje, to už jsme si dávno vyjasnili, ale tenhle pokoj je něco extra, ten mám (po kuchyni) nejradši. Je v něm klid. Tedy býval... teď tam skoro pořád sedí, poslouchá hlasy z počítače a nebo sama na počítač mluví. Mezi tím do něj taky ťuká. No říkám si, že mluvení sama pro sebe není tak úplně známka normálnosti, ale dokud mě denně krmí, tak neřeším....
U oběda se snažím hypnotizovat talíře na stole, aby spadly. Občas štípnu do raptorek, jesti něco nehodí pod stůl, ale pod výhružně zvednutým obočím té Mé si to nedovolí. Prý jsem se za poslední týdny naučila nějak podezřele moc žebrat. Tak může být ráda, že se i se zavřeným cvičákem vzdělávám.
A to jsme u toho jádra pudla (tedy bulíka). Odpoledne razíme na zahradu a když si oběhnu všechny rohy, pozdravím kočky - ty se nevím proč pakují na stromy či k sousedům, jakmile mne vidí - jdu jim pomáhat se zahradničením. Co chvíli nám totiž chodí krabice se stromky, keříky a kytkami. A Oni pořád něco sází. Chtějí to tu asi zalesnit, jinak si to nedokážu vysvětli a jako i jim to chválím, kor když mne tak baví roznášet květináče po celé zahradě. Jenže oni nemají trpělivost a pochopení pro tu moji zahradní vášeň.
A tak se většinou dostaneme k tomu, že mě začne cepovat. Pořídila pro ten účel i různé překážky, abych to měla zpestřené. No, co vám budu povídat, jakožto správný puberťák se tomu kolikrát opravu směju - a že my bulíci se umíme úžasně smát. Navíc mám samozřejmě i svoji hlavu a jsou dny, kdy za piškotek skáču jak píská a pak taky takové, kdy mi vzteky vyhrožuje, že budu bez večeře, když neposlechu.
Ale abych je nehanila a nekřivdila jim. Mám teď podrbání kdykoli si přijdu. Kolikrát opustím svůj pelíšek i přes den a vecpu se raptorkám na sedačku, kde koukáme pak na pohádky. Většinou mi z toho i kápne kousek jablíčka nebo banán (ale psssst). Té Moji se co chvíli šplhám na klín, když sedí u počítače, protože bývá fajn nechat se jen tak pochovat a pomazlit. Navíc občas jsou nekteré balíčky určené i pro mě - s granulemi nebo pamlsky. Také nový obojek objednala. Frajerský a pěkně široký. Prostě pro velkou holku. Vzala i jeden pro kámoše Dustyho, kterého mám moc ráda. Je to takový velký méďa - berňák, za kterým jezdím moc ráda k babičce s dědou. Jsme partáci a já jsem si naprosto jistá, že i když se kolikrát chovám jako telátko a zlobím ho, tak i přes to mne miluje!
No vlastně jsou ty dny (s nima) teď náročné, ale zároveň hrozně fajn!
Žádné komentáře
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář, Vaše data zpracovávám v souladu s GDPR.