Slečna Gigi: Dýně kam se podíváš

Zdravím, 

je podzim, a tak jsou všude dýně. Opravdu všude, naše zahrada jich je plná....

Dva týdny zpět se pustily všechny do zdobení a dlabání dýní. Bylo zrovna moc pěkně, a tak  byli všichni venku. ON a ONA uklízeli zahradu, raptorky dlabaly dýně a já jsem se jala jim pomáhat. No byly z toho trochu nešťastné, protože jsem jim vše brala a tahala okolo. Také jsem se snažila o své vlastní zdobení, a tak jsem se sem tam do dýně kousla, něco ožužlala... no ale raptorky moc nadšené z mého díla nebyly. Naopak. Ony tomu ale nerozumí...

Těch dýní nakonec udělaly opravdu hodně. Za to je moc chválím, jsou celé po mě - taky bulíci. Celkem jsem napočítala asi osm kousků a to k tomu musím přidat ty, které jen tak ONA "odložila" kolem vchodových dveří. Jako tohle nechápu - raduje se s každé dýně či tykve, všude je nastražuje (tvrdí, že aranžuje), ale když si malou tykvičku vezmu já a přenáším ji, samozřejmě cíleně kvůli výzdobě, tak se rozčiluje. Nebudu lhát, čím víc se rozčiluje, tím větší mám radost a víc toho roztahám. Klasika... :-)

Pomalu tedy dýním začíná odzvánět a tak trochu se zmenšují, zdrcávají a tak zajímavě voní. To se mi líbí. Strčím do nich vždy čenich, kolikrát neodolám a zakousnu se. Inu ta navinulá vůně a chuť není vůbec špatná. Ale opět u ní nemám pochopení a hrozí, že dýně brzy poletí na kompost. Nebudu tesknit, však brzy bude vánoční výzdoba a té se také podívám na zoubek. Hawk!

Pac a pusu zase příště!