neděle 15. listopadu 2020

Zase "pár" dnů doma...

 Pěkný večer, 

poslední týdny jsou opět trochu jiné a zároveň spousta z nás asi zažívá jisté deja vu... ano, mluvím o "uzavřeném stavu...

Ruku na srdce, jde to zvládnout - ono musí, protože jinak to nejde. Jsou věci, které mi hlava nebere, které mne štvou, ale jsou to ty, ke kterým se nechci vyjadřovat, jelikož se necítím dostatečně kvalifikovaná či zainteresovaná. Nicméně o čem tedy mluvit můžeme? Třeba o tom, jak trávíme čas doma, jak se učíme a jak se z toho snažíme nezbláznit... 

 

Mít doma dítko na online výuce není jednoduché, mít doma prvňáčka na online výuce je vyšší dívčí. Ale ono je to podobné i u druháčků, třeťáků a ve finále to, že máte třeba dvě najednou vás jen utvrdí v tom, že prostě musíte. Však ne nadarmo se říká: "Co Tě nezabije, to Tě posílí..." Ne, nestěžuji si, naopak. Jak říká můj manžel, mám se na to koukat jako "tak trochu druhou mateřskou". A tak jo, pozitivum oproti mateřské je, že se v noci vyspím :-) 

Za co jsem opravdu moc ráda, to je přístup naší paní učitelky, opravdu se velice snaží v této době děti zaujmout, komunikovat s nimi, namotivovat je. Online hodiny jsou fajn, i když samozřejmě, pokud by stav trval déle, byla bych ráda za více jak jednu denně. Jenže se na to snažím koukat i z druhé strany. Jsme rozděleni do 3 skupin, aby na děti byl opravdu prostor, a tak toho stihnou více. 

Zcela rozumně - naučit své dítě číst, psát, počítat, to prostě člověk tak nějak zvládne. Ale opravdu "tak nějak", což znamená, že to učíte po svém a ve vlastním stylu. Ale pokud někdo pedagogiku studoval, tak ví lépe co a jak a dětem to i svým způsobem dokáže ulehčit. Alespoň tedy já takovouto představu mám a ve dnech, kdy o určitých věcech současného stavu pochybuji, si to snažím připomínat. 

  

Jsem na sebe vcelku přísná a (bohužel) to občas přenáším i na cácorky. To, že jsou doma neznamená, že i já jsem jen tak doma a mám na ně 100% času. Naopak, mám sice homeoffice, ale běžnou pracovní dobu, kterou nemohu (a ani upřímně nechci) šidit. Jedeme tedy dost nalajnovaným denním rozvrhem. Po online hodině cácorky vypracovávají úkoly od paní učitelky, následně mají ode mne vždy nachystaná procvičování "v domácích učebnicích" a po práci ještě trénujeme čtení. Není to jednoduché, kolikrát po sobě křičíme a sem tam i brečíme - všechny tři bez rozdílu. Kolikrát řekneme něco, co nás mrzí a já jen doufám, že do budoucna mi mé občas (často) hysterické chování odpustí. Musím věřit... 

Přiznávám, že jsou i dny, kdy si říkám, zda by ve finále klasické "domškoláctví" nebylo v čemsi jednodušší. Bylo by to těžké, ne že ne, ale bylo by to podle nás. Den bychom měli ve vlastní režii a "jen" se připravovali na jasně dané zkoušky. Takto vlastně jedeme ze dne na den, z týdne na týden a čekáme, kdy a jak se škola otevře. A ona se, alespoň pro prvňáčky, otevře za pár dní. Cácorky se těší na kamarády, na svou třídu, na paní učitelku a zcela upřímně, to je ten impuls, kdy nesahám po radikální změně. Ony tam chtějí a já z toho mám radost... 


Sice se ty poslední týdny skloňuje zejména škola, ale ono to jsou i kroužky, které děti baví. Většina nám v tuto chvíli stojí, a tak vítám i fajn rozptýlení dne od Markét Fit je šik, ke které chodí tancovat a která pro děti dělá online hodiny. Samozřejmě, na živo by ji cácorky viděly raději, ale i takto jsou rády, zamávají na kameru a opravdu se hodně snaží, aby z nich měla radost, až se uvidí na další hodině. 

 

Nejsou to jednoduché dny, ale zvládneme to. Dejte si kávu či dortík, buďme rádi, že jsme zdraví, že můžeme pracovat. Prostě si snažme každý den užit, jak jen to jde. On se už nebude nikdy opakovat... 







SHARE:

Žádné komentáře

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář, Vaše data zpracovávám v souladu s GDPR.

Blogger templates by pipdig