Slečna Gigi: Plyšáčková

 Zdravím,

jsem plyšáčková! Ano, miluji je a nestydím se za to. A povím vám, že jsem si začala vytvářet mini sbírku...

Z mých štěněcích časů mi moc plyšáků - a hraček obecně - nezůstalo. Nechápu, kde se stala chyba, asi někde ve výrobě. Žádná z hraček s nápisem "pro psy" neměla dost pevné stehy ani kvalitní provedení. Nebudu to okecávat  - prostě po pár nadhození vybouchly. 

Jako fakt!

A ani ta MOJE z toho nebyla nadšená. Určitě to bylo tedy tím, že ty hračky nebyly úplně nejlevnější. Vůbec ne kvůli tomu, že náplň z hraček jsem se pokoušela spolykat - když už to něco stálo, tak ať se to nevyhodí. No ne? 

Proto nastalo mé parůžkové a uzlíkové období. To mne tedy drží do teď. Parůžky naprosto miluji a kdykoli dostanu nový, neví o mě po zbytek dne. Jenže ti plyšáci mne stále lákají... 

 

Pokojíčky raptorek jsou pro mne zapovězené. Návštěvu u nich můžu absolvovat buď mezi dveřmi nebo u nohy a poslušně se moc nevzdalovat. Absolutně to nechápu. To že mi z tlamy páčila téměř vdechnuté lego, byla jasná náhoda. I ta Barbína, kterou jsem držela za krk... Navíc situaci, kdy se skokem zabořím do postele plné plyšáčků, musí pochopit přeci každý. Nechápe.

Ale před pár týdny se TO stalo. Pod nátlakem raptorek (ty by mě naopak do postele nejradši tahaly pořád) usoudila, že když jsem do teď nezabila plyšovou kachnu ani medvídka a krysu z Ikey, tak třeba začínám mít rozum a zasloužím nového plyšáka.  A z dětské sbírky jsem dostala rovnou dva (však mám také dvě raptorky, to jsou pak jasné počty). 

Víte co? Oni žijí! No vážně, jsou to moji kámoši, se kterými jde pěkně blbnout a navíc při spaní mne krásně hřejí. Zabořím mezi ně čumáček a jsem v sedmém nebi. 

ONA co chvíli i nějakou hračku háčkuje, ale od toho mne tedy odhání. Prý bych s nimi udělala krátký proces. Jenže mě by se takoví fešáci do té mé sbírky tůůůůůze hodili. Třeba časem povolí.... 

Pac a pusu!