středa 30. prosince 2020

Slečna Gigi: Pro Lesánky...

Zdravím,

období Vánoc a konec roku bývá častokrát ve znamení dobrých skutků. Ta MOJE ale říká, že by to bilancování k tomu tak nějak svádí, ale zároveň by člověk a pes měl být hodný na ostatní zvířátka nejenom teď, ale po celý rok. Takže pokud si chcete připsat třeba nějaký ten dobrý skutek, mám pro vás tip... 

Od té doby, co si mě přivezli domů, se snaží ze mne udělat "vycvičeného bulíka". Jako neberu jim ideály, ale snažím se v mezích bulíkovských... Jen tedy s náturou sobě vlastní. Což znamená, že i na cvičáku jsem většinou kašpárek dne a ONA neví, zda se kolikrát smát, řvát nebo brečet. Z 99% to tedy přejde se smíchem a s tím, že příště to už bude lepší....

Ono ale na cvičák nechodí jen kvůli mé výchově jako takové (zas tak naivní není), ale i kvůli tomu, že je tam fajn parta lidí, která ráda pomáhá i těm štěkálkům, kteří neměli tolik štěstí a čekají na svého páníčka v útulku. 


Náš kynologický spolek totiž podporuje nedaleký útulek pro psy Lesan a já jsem ráda, že jsem hrdým pomocníkem také. Tedy takhle, je jasné, že mi k tomu pomáhá tak trošku ONA, ale já jsem hlavní mozeček a manažer celé této věci. No uznejte, nebýt mne, tak na cvičák přeci nechodí. Leda by chodila cvičit samu sebe (v trpělivosti)... 

Spolek nám jednou za čas organizuje "setkáníčka" - třeba Den psa nebo Vánoční setkání, což je fajn, protože potkám i kamarády z jiných skupin, se kterými si můžu pohrát a poklábosit.  A právě na těchto akcích je možnost také podpořit právě Lesánky. Dát do kasičky nějaké drobné, přinést mňaminku a nebo se třeba domluvit a vytvořit něco pro charitativní obchůdek. A to je něco pro tu MOJI. Několik týdnů před danou akcí šije a šmodrchá, aby něco bylo....


Letos, a to si vám musím postěžovat, jsem si ale to vánoční veselí moc neužila. Tak asi všichni víme, jaká teď vládne c - atmosféra a navíc jsem měla akorát spoďárkové období, takže žádní kamarádi... chjo. Ale to ji nezastavilo a do pár kousků (zimně laděných) se pustila. 

 

Dohlížela jsem na ni s přísností sobě vlastní. To je vám určitě jasné. A tak upletla pár čepic, čelenku a ušila čupr kapesníčkovníky, do kterých si dáte celé balení papírových kapesníků a při jejich vyndavání nešustíte. 


A samozřejmě nezapomněla ani na samotné Lesánky. Naopak. Ona je dost cíťa  a když vidí pohnutý osud některých tvorečků, tak si mě vezme na klín a šeptá mi, jak je to hrozné, že někdo může takovému chlupáčkovi ublížit. No já to také nechápu, ale to je asi na jiný rozhovor... 

 

Jak hodně šije, tak mívá často docela "dobré" odstřižky, ze kterých dělá mé oblíbené uzlíky. A tak jich pár zamotala i pro ostatní. A protože už moc se šitím nestíhala, tak sáhla do zásob a věnovala i softhellový obleček pro nějakého pidižvíka, aby mohl na procházky i v mrazu.  
Samozřejmostí bylo také pár piškotků, za které já osobně splním i nějaký ten povel. 


Lidičky, a co jsem tímto dlouhopisem chtěla vlastně říct? Že se stačí rozhlédnout kolem sebe, vybrat si, komu by se pomoc hodila a zkusit je oslovit. Nejde o mega dary či tučné peněženky. Důležité je chtít. A popravdě, ona i drobnost dokáže hodně pomoci, protože drobnůstka ke drobnůstce a mističky se plní, víme... ? 


Jo a ještě něco - nemusíte čekat na Mikuláše, Vánoce či Nový rok. Nemusíte čekat vůbec a hledat si "svůj den". Prostě jak se vám to hodí, protože tady se na svátky "nejede", tady je potřeba průběžná a stálá. 

Pac a pusu!

SHARE:

Žádné komentáře

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář, Vaše data zpracovávám v souladu s GDPR.

Blogger templates by pipdig